cesky English

Kontakt

info@huculclub.eu

p.f. 2012

pf2012-1Tak je tu ten Nový rok.
Vloni touhle dobou jsme upírali své myšlenky na rok 2011 a těšili se, že mnohé se posune kupředu. Optimizmus to byl zřejmě předčasný. Poslední dva měsíce uplynulého roku nám opravdu nepřálo štěstí. Během krátké doby jsme přišli o tři koně - klisnu Niké, která si dost neuvěřitelně zlámala nohu, poté z ne zcela jasných příčin uhynul náš plemenný hřebec Ryn (snad se jednalo o jakousi formu rakoviny) a zakrátko uhynula březí klisna Zeva, která se měla ohřebit na začátku března. Došlo však u ní zřejmě k nějaké poruše plodu, kterou matka nepřežila. Že ztráta plemenného hřebce je hodně citelná a dost nenahraditelná, to není třeba vykládat. Také ztráta klisny Zevy je bohužel dost citelná, byla to kobyla v nejlepších letech a byla připuštěna nepříbuzným hřebcem na Dubové hoře u pana Petra, takže jsme se mohli těšit na oživení krve v našem chovu.
Aby toho nebylo dost pokusil se pražský magistrát na nás ušetřit tím, že nám odmítl proplatit sekání asi 20 ha luk a pozemků v chráněných územích Prahy 5, a to se slabou byrokratickou výmluvou, že jsme nedodrželi smluvní termíny (připomeňme, že od poloviny června do konce srpna prakticky každý den pršelo, takže opravdu termíny nám "utekly"). Ale příběh byl o něco složitější, nechci to zde rozpitvávat. Fakt je, že jsme přišli nejen o cca 80 tisíc, ačkoli práce byla vykonána, ale i o možnost pracovat na těchto územích příštích pět let, protože smlouvu na příští roky magistrátní úředníci vypověděli. Jistě si tím, že ušetřili, udělali dobré jméno u svých nadřízených. Příští rok asi budou hledat nějakou další oběť (nebyli jsme první, kdo byl na tuto činnost najat a opět vypovězen).
Pro pozvednutí morálky a abychom nevyšli ze cviku nás osud v tu samou dobu postihl tím, že jsme museli koncem listopadu odvézt Frantu Kučeru do nemocnice a pravděpodobně se s ním budeme muset v práci rozloučit, protože to vypadá na dlouhodobou pracovní neschopnost. A to ještě nebylo všechno. Lenka Littmanová se rozhodla opustit naše řady, protože se hodlá vydat na zkušenou do dalekého světa a to až na Nový Zéland. Samozřejmě jí to moc přejeme a třeba se do Hucul Clubu vrátí s novými nápady a postřehy. Je ale pravda, že bude v týmu hodně chybět, ostatně stejně jako Fanda.
Páni úředníci v rámci krize na nás vymysleli ještě další trik: aby prý ušetřili, změnili trasu našeho jediného autobusu 256, takže po nevím kolika desítkách let od 11.12. už nejezdí na Nové Butovice, ale na Luka. Je to dost pitomé, ale nejhorší je, že v rámci úsporných opatření zrušili důležitý odpolední spoj, kterým na Zmrzlík jezdila spousta dětí na výcvik a celý program všedního dne byl na příjezdy autobusů navázaný. Nový dřívější spoj většina nestíhá a pozdější jede tak pozdě, že už se vlastně nedá nic dělat. Přes důrazný odpor zastupitelstva i obyvatel Řeporyj odmítli úředníci věc jakkoli řešit s výmluvou, že "musí ušetřit". Asi na nás!
Poslední, co na nás koncem minulého roku dolehlo, byla smrt pana prezidenta Václava Havla. To bylo to poslední, co jsme toužili v tom pomateném konci roku 2011 zažít! Ale k tomu bylo už v celém světě řečeno tolik, že docenění této ztráty nechám na každém z vás.
Nějak jsem se rozepsal, snad je dobře všechny trable vyslovit a zhodnotit, aby se jich člověk mohl zbavit. Vše vykvasilo až koncem roku a tak už loňský rok nestihl splnit všechna očekávání, která jsme do něj před rokem vkládali. To tedy bude muset přijít až v nadcházejícím roce, kdy Hucul Club oslaví 40 let svého trvání a já pevně  věřím, že rok 2012 nám všem přinese úplně jiné zkušenosti a že štěstí se k nám zase vrátí. K tomu nám i všem našim příznivcům přeji hodně síly a odvahy.
1.1.2012
Leša Leiský

Copyright Hucul Club 2009 - 2017

[p.f. 2012]